Infrazvuk se díky malému útlumu šíří na velké vzdálenosti a může tak poskytnout informaci nejen o tom, co se děje ve vzdálených oblastech, ale i o atmosféře, včetně stratosféry, skrz kterou se šíří neboť lokální teplota a vítr ovlivňuje jeho šíření.
Pozorování infrazvuku se v ČR provádějí na dvou stanicích ÚFA AVČR, v.v.i od roku 2014 a od roku 2016. Stanice Panská Ves (50°31″N 14°34″E; PVCI) pracuje v pásmu 0.05-4 Hz. Stanice v západních Čechách (50.25°N 12.44°E; WBCI) byla postavena pro měření nízkofrekvenčního infrazvuku v pásmu 0.0033-0.4 Hz a analýzu atmosférických gravitačních vln (detektory měří absolutní tlak i tlakové fluktuace až do kmitočtu 25 Hz). Směry, ze kterých infrazvuk na stanice přichází, se v létě a v zimě liší. Infrazvuk se od svého zdroje šíří jednak přímo, v tom případě je detekovatelný do vzdálenosti zhruba 50 km od zdroje, jednak v tzv. stratosférickém a termosférickém vlnovodu, pak se může šířit na vzdálenosti v řádu tisíců km. Většina signálů zachycených na přízemních stanicích přichází stratosférickým vlnovodem. Fungování tohoto vlnovodu je do značné míry určeno stratosférickými větry. V zimě, kdy ve stratosféře vanou větry od západu, jsou vhodné podmínky pro pozorování zdrojů ležících západně od stanice. V létě je to přesně naopak. V zimních měsících tak obě stanici detekují hlavně infrazvuk přicházející od severozápadu z oblasti severního Atlantiku. V létě na stanici Panská Ves pravidelně zaznamenáváme signály antropogenního původu z průmyslových oblastí v jižním Polsku. Infrazvuk je generován rovněž krátkodobými či přechodnými zdroji. Mezi ně patří např. exploze, zemětřesení, bolidy či konvektivní bouře.
Infrazvuk doprovázející silné zemětřesení ve střední Itálii 24.srpna 2016 byl pozorován i na zhruba 900 km vzdálené stanici PVCI.