Září
Anténa oblačného radaru na observatoři Milešovka pro měření vertikálního profilu oblačných částic na základě detekce zpětně rozptýlených elektromagnetických vln. | |
20. 3. 2018 byl na observatoři Milešovka ve výšce 837 m n. m. nainstalován oblačný radar MIRA 35c od firmy METEK. Narozdíl od srážkových radarů Českého hydrometeorologického ústavu, které detekují velké srážkové částice a vůbec nedetekují výskyt oblačnosti, měří tento radar hlavně oblačné částice, při výskytu srážek dochází při měření k silnému útlumu signálu. Radar zároveň měří pouze ve vertikálním směru nad radarem a to s časovým krokem 2 sekundy. Získané veličiny vypovídají o velikosti, typu a pohybu oblačných částic. |
Založení Mezinárodní meteorologické organizace (IMO) je spojen s Mezinárodním meteorologickým kongresem ve Vídni v roce 1873. Na kongresu byl pověřen Stálý meteorologický výbor vypracováním pravidel a stanov IMO, jež měla usnadnit výměnu informací o počasí napříč národními hranicemi. Nestátní IMO se v roce 1951 transformovala na specializovanou agenturu Organizace spojených národů a stala se Světovou meteorologickou organizací (WMO), jež nese zodpovědnost za podporu mezinárodní spolupráce v oblasti atmosférických věd, klimatologie, hydrologie a geofyziky.
James Van Allen byl americký kosmický fyzik, který stál u zrodu družicového výzkumu planetárních magnetosfér ve Sluneční soustavě. Pracoval na Univerzitě v Iowě a celou svoji vědeckou kariéru věnoval vývoji přístrojů a výzkumu například pro mise Explorer 1, Voyager 1 a 2 nebo Cassini. Jeho výzkum byl klíčový pro objev radiačních pásů okolo Země, které nesou jeho jméno - Van Allenovy radiační pásy.
Friedrich Heinrich Alexander svobodný pán von Humboldt (14. září 1769 Berlín – 6. května 1859 tamtéž) byl německý polyhistor, přírodovědec světového významu a spoluzakladatel geografie jako empirické vědy. Byl mladším bratrem pruského ministra, filozofa a lingvisty Wilhelma von Humboldta.
Zabýval se obory z oblasti fyziky, chemie, geologie, mineralogie, vulkanologie (vyvrátil „neptunismus“), botaniky (založil obor fytogeografie), zoologie, klimatologie (izotermy, klima), oceánografie a astronomie, ale také ho zajímaly otázky hospodářské geografie, etnologie a demografie. Vyznačoval se mezioborovým myšlením, které respektuje přírodní a humanitní vědy v jejich příslušných výzkumných metodách a specificky je vzájemně propojuje. Důležitou metodou jeho práce byla srovnávací analýza, své poznatky čerpal z mnoha zdrojů. Zkoumal vzájemný vztah všech přírodních věd.
Jeho výzkumné cesty vedly přes Evropu až do Střední Ameriky a Jižní Ameriky, jakož i do Střední Asie.Zápisky a poznatky z cest publikoval ve třiceti svazcích, které vycházely během následujících let a získaly si velkou popularitu. Kromě toho při tvorbě svého velkolepého díla vedl rozsáhlou vědeckou korespondenci po celém světě (více než 30 000 dopisů) a udržoval osobní kontakty ve vědeckých i společenských kruzích.
Zásadním Humboldtovým dílem je pětisvazkový Kosmos (1845–1862), v němž shrnul výsledky svého celoživotního bádání a pokusil se popsat všechny známé vědecké aspekty fungování přírody, zabýval se otázkami vzniku a vývoje vesmíru.
Další zdroje:
- WULF, Andrea. Vynález přírody: Dobrodružství zapomenutého objevitele Alexandera von Humboldta. Praha: Omega, 2016. 534 s. ISBN 978-80-7390-416-6.
- Alexander von Humboldt. (25. 11. 2023). Wikipedie: Otevřená encyklopedie.
Montrealský protokol je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy, která byla podepsána 22. března 1985 ve Vídni (mezi 28 signatáři není Československo). Československo se smluvní stranou Vídeňské úmluvy stalo 30. prosince 1990. Česká republika se jako nástupnická země stala smluvní stranou 30. září 1993. Den podpisu, 16. září, je od roku 1994 slaven jako Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy. Roku 1995 byla za práci o ozonu udělena Nobelova cena za chemii. Devátá revize protokolu byla přijata roku 2016.
K Montrealskému protokolu přistoupilo 196 států světa (všechny členské státy OSN, stejně jako Niue, Cookovy ostrovy, Vatikán) a také Evropská unie. Jeho hlavním cílem je vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých důkazů poškozují ozonovou vrstvu a způsobují tak ozonovou díru.
Zdroj: wikipedia.com
Vilho Väisälä (September 28, 1889 – August 12, 1969) byl meteorolog, který se specializoval na výzkum horních vrstev atmosféry; mezinárodní věhlas získal zejména díky vývoji radiosondy. V roce 1936 Väisälä založil společnost Vaisala Ltd., která brzy dosáhla úrovně skutečně špičkové technologické instituce a stala se přední světovou společností ve svém oboru.
MAGION 2 byl vypuštěn 28. září 1989 na oběžnou dráhu s perigeem přibližně 500 km a apogeem 2500 km. Poloha družice byla stabilizována pomocí rotace a magnetického pole. Měřila vlny plazmatu, parametry ionosférického plazmatu a magnetické pole Země. Měla také měřit odezvu ionosféry na plazmové dělo umístěné na hlavní družici programu ACTIVE (INERKOSMOS-24).