Listopad
Dvojice teploměrů pro měření denní maximální a minimální teploty vzduchu na meteorologických stanicích. | |
Maximální teploměr (nahoře) je teploměr používaný v meteorologii pro měření maximální teploty vzduchu v daném časovém intervalu, obvykle za 24 hodiny. Nejčastěji bývá užíván skleněný rtuťový teploměr se zúženým průřezem kapiláry nad nádobkou. Tímto průřezem rtuť proniká pouze při zvyšování teploty, při poklesu teploty dojde v tomto místě k přetržení rtuťového sloupce, jehož délka v kapiláře určuje dosažené teplotní maximum. Po přečtení údaje se teploměr nastaví pro další měření sklepáním (na stejném principu je založen lékařský teploměr). Minimální teploměr (dole) je teploměr používaný v meteorologii k měření minimální teploty vzduchu v daném časovém intervalu, obvykle za 24 hodiny. Nejčastěji se používá skleněný lihový teploměr, který má v kapiláře uvnitř sloupce teploměrné kapaliny umístěnou malou tmavě zabarvenou skleněnou tyčinku (index), která je při poklesu teploty stahována povrchovým napětím hladiny lihu směrem k nádobce. Při vzestupu teploty teploměrná kapalina index obtéká, takže jeho poloha zůstává beze změny. Po přečtení údaje se index posune ke konci lihového sloupce nakloněním. Oba teploměry se instalují se v meteorologické budce ve vodorovné poloze, aby nedocházelo k ovlinění měření silou zemské tíže. |
ECMWF je Evropské středisko pro střednědobou předpověď počasí.
Jedná se ovýzkumný ústav a zároveň nepřetržitou provozní službu, která vytváří globální numerické předpovědi počasí a další údaje pro členské a spolupracující státy a širší veřejnost. Středisko disponuje jedním z největších superpočítačových zařízení a archivů meteorologických dat na světě. Mezi další strategické činnosti patří poskytování pokročilého školení a pomoc WMO při realizaci jejích programů.
JECMWF je klíčový hráč v programu Copernicus, který je součástí vesmírného programu Evropské unie pro pozorování Země, a nabízí kvalitní informace o změně klimatu (služba Copernicus Climate Change Service), složení atmosféry (služba Copernicus Atmosphere Monitoring Service), povodních a nebezpečí požárů (služba Copernicus Emergency Management Service) a prostřednictvím iniciativy EU Destination Earth vyvíjí prototypy digitálních dvojčat Země.
Pavel Tříska vedl dlouhá léta ionosférické oddělení Geofyzikálního ústavu, které později přešlo pod Ústav fyziky atmosféry AV ČR. Byl hlavním řešitelem všech československých a později českých družic řady MAGION. Tyto družice byly vybudovány především díky jeho iniciativě.
Do roku 1952 působilo v Československu několik zastřešujících vědeckých organizací. Především to byla Česká akademie věd a umění (původně České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, zřízená v roce 1890), dále pak starší Královská česká společnost nauk (založená počátkem 70. let 18. století), dvě instituce založené po roce 1918 (Masarykova akademie práce a Československá národní rada badatelská) a navíc Ústředí vědeckého výzkumu z roku 1949. Všechny tyto organizace byly v roce 1952 sloučeny do Československé akademie věd.
Meteosat první generace (MFG) byla série sedmi meteorologických družic provozovaných Evropskou organizací pro využití meteorologických družic (EUMETSAT), která začala v listopadu 1977 vypuštěním družice Meteosat-1. MFG nepřetržitě poskytovala ekonomicky dostupná družicová data a související služby v rámci meteorologie a skončila v roce 2017 vypuštěním družice Meteosat-7. První družice Meteosat-1 ukončila svůj život 24 listopadu 1979.