Srpen
80 metrů vysoký meteorologický stožár na observatoři Kopisty, vybavený anemometry pro měření vertikálního profilu větru. | |
Observatoř Kopisty je nejstarší pracující stožárová stanice na území ČR. Je vybavena 80 m vysokým stožárem pro měření vertikálních profilů větru, teploty a vlhkosti vzduchu. Měření se provádějí ve čtyřech patrech ve výškách 20, 40, 60 a 80 metrů. V roce 2014 byl stožár díky projektu CzechGlobe osazen ultrasonickými anemometry, které měří proudění jak v horizontálním, tak i vertikálním směru. Ve spolupráci s Ústavem termomechaniky AVČR se měření používají např. pro studium turbulence v mezní vrstvě atmosféry. |
Observatoř Kopisty se nachází v centrální části Severočeské hnědouhelné pánve ve výšce 240 m n. m., v bezprostřední blízkosti petrochemického podniku Chemopetrol v Litvínově. V minulosti se v okolí nacházelo velké množství hnědouhelných lomů, které jsou v současnosti již převážně zrekultivovány. Blízkost petrochemického podniku, těžba hnědého uhlí, těžký průmysl i velká koncentrace dopravy (především nákladní dopravy) významně ovlivňují kvalitu ovzduší v této lokalitě. V okolní oblasti nejsou umístěny žádné meteorologické stanice ČHMÚ s výjimkou srážkoměrné stanice v Teplicích, takže význam měření a pozorování na observatoři v Kopistech je značný.
MAGION 4 byl vypuštěn 3. 8. 1995 na vysoce eliptickou dráhu s perigeem přibližně 1000 km a apogeem 198 000 km. Poloha družice byla stabilizována rotací, přičemž hlavní osa směřovala ke Slunci, aby byl zajištěn dostatek energie. Družice měřila vlny plazmatu, parametry ionosférického plazmatu a strukturu zemské magnetosféry. Perigeum se snižovalo v důsledku gravitačního pole Měsíce.
Teplota vzduchu 40,4 °C je historicky nejvyšší teplotou vzduchu naměřenou na území Česka. Byla zaznamenána během krátké vlny veder, spojené s advekcí tropického vzduchu v zadní části hřebene vysokého tlaku vzduchu, který se do střední Evropy vysunul v předchozích dnech.
MAGION 5 (poslední ze série) byl vypuštěn 29. 8. 1996 na eliptickou dráhu s perigeem asi 1000 km a apogeem 20000 km. Poloha družice byla stabilizována rotací, přičemž hlavní osa směřovala ke Slunci, aby byl zajištěn dostatek energie. Družice měřila vlny plazmatu, parametry ionosférického plazmatu a magnetické pole Země. Na palubě nesla také kameru. Značná část její oběžné dráhy se nacházela v radiačních pásech Země.