Praha, 15. června 2026

Mezinárodní vesmírná sonda JUICE, která aktuálně míří k Jupiteru, poslala vědcům první zajímavá data. Během testovacího průletu kolem Země totiž zachytila detailní světelné spektrum pozemského blesku u pobřeží Sumatry. Jde o vůbec první měření tohoto druhu provedené z oběžné dráhy přístrojem pro výzkum hlubokého vesmíru. Na analýze dat se podílela vědkyně Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR. Výsledky studie publikoval vědecký časopis Annales Geophysicae. K události došlo v srpnu 2024, kdy sonda JUICE prováděla gravitační manévr u Země a ve výšce 11 500 kilometrů kalibrovala své přístroje. Palubní spektrometr MAJIS v tu chvíli snímal hustou oblačnost nad Indickým oceánem. Přestože na to přístroj není primárně stavěný, zachytil sérii čtyř záblesků na okraji bouřkového oblaku. „Zajímavé je, že globální pozemní sítě tento blesk vůbec nezaregistrovaly. Podle našich analýz šlo o specifické vnitrooblačné výboje, které se odehrávají na samotných vrcholcích oblaků. Pro pozemní stanice zůstaly neviditelné, ale pro citlivou optiku naší sondy byly z vesmíru čitelné perfektně,“ říká Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Data potvrdila i navigační kamera sondy, která pouhých 19 sekund po spektrometru vyfotila další intenzivní záblesk na druhé straně téhož oblaku. To definitivně potvrdilo, že sonda prolétala nad mimořádně aktivní bouří. Blesky z vesmíru už v minulosti sledovalo několik družic, ty se však vždy dívaly jen přes úzké barevné filtry naladěné na jednu vlnovou délku. „Přístroj MAJIS na sondě JUICE jako vůbec první v historii planetárního výzkumu zaznamenal blesk jako souvislé spektrum v širokém rozsahu vlnových délek,“ vysvětluje Ivana Kolmašová s tím, že ve spektru zaznamenaného záření vědci identifikovali dominantní emisní čáry neutrálního kyslíku a neutrálního dusíku, tedy plynů tvořících zemskou atmosféru. Díky matematickým modelům vědci ze spektra spočítali základní fyzikální vlastnosti výboje. „Záblesky uvolnily celkovou energii v rozmezí 0,7 až 1,3 megajoulu, což odpovídá průměrně silnému pozemskému blesku. Výpočty dále ukázaly, že plazma v bleskovém kanálu dosahovalo teploty v rozmezí 23 000 až 27 000 stupňů Kelvina, což odpovídá horkým bleskovým kanálům,“ doplnila Ivana Kolmašová. Tento nečekaný objev představuje první vědecká data z mise JUICE a slouží jako zásadní metodické vodítko pro funkci přístroje MAJIS během hlavní fáze mise u Jupiteru, kam sonda dorazí na počátku příštího desetiletí. Odkaz na původní vědeckou publikaci:

• D'Aversa, E., Oliva, F., Piccioni, G., Poulet, F., Kolmašová, I., et al. (2026). Spectroscopic detection of terrestrial lightning from space by JUICE-MAJIS during Earth Gravity Assist. Annales Geophysicae, 44, 435–460. https://doi.org/10.5194/angeo-44-435-2026

Praha, 11. června 2026

Evropská kosmická agentura (ESA) na svém červnovém zasedání navrhla ambiciózní družicovou misi Plasma Observatory jako hlavního kandidáta na vědeckou misi střední velkosti (M7) plánovanou ke startu v roce 2037. Program, který bude zkoumat kosmické plazma v okolí Země, porazil konkurenční kandidátské mise včetně výzkumu Marsu či rentgenové laboratoře pro sledování nejranějšího vesmíru. „Mise Plasma Observatory umožní fundamentálně nový druh pozorování dynamických jevů v kosmickém plazmatu v okolí Země,“ říká Jan Souček, ředitel Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd, který stál u zrodu mise a zodpovídá za koordinaci návrhu vědeckých přístrojů.  Návrh ESA nyní míří k Výboru pro vědecký program, který v listopadu učiní finální rozhodnutí.

Plazma, tedy horký a ionizovaný plyn, tvoří 99 % viditelného vesmíru a přenos energie v něm řídí fungování téměř všeho ve vesmíru. „Fyzika plazmatu je nesmírně složitá, protože jde o tekutinu, která má současně elektromagnetické vlastnosti. Na velkých časových a prostorových škálách se chová jako tekutina, na kratších se projevuje chování iontů a na nejmenších dominuje dynamika volných elektronů,“ říká kosmický fyzik Jan Souček z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, který byl jedním z navrhovatelů projektu a členem vědeckého přípravného týmu jmenovaného Evropskou kosmickou agenturou. Vědci z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR se tak projektu účastní od samého začátku.

Pro misi Plasma Observatory budou čeští kosmičtí fyzikové vyvíjet vlnový analyzátor, což je palubní přístroj pro měření a digitální analýzu elektromagnetických vln v kosmickém plazmatu. Jedná se o elektronický modul, který převádí elektrické a magnetické signály z družicových senzorů do digitální formy a přímo na palubě provádí zpracování signálu a detekci fyzikálně zajímavých jevů v datech. Přístroj tak umožní přenést na zem data s vysokou vědeckou hodnotou v rámci limitovaného datového toku. „Tým Ústavu fyziky atmosféry se na tento druh měření specializuje a české přístroje tohoto druhu již úspěšně fungují na sondách Solar Orbiter pro výzkum Slunce nebo JUICE, která zkoumá ledové měsíce Jupiteru,“ vyjmenovává Jan Souček.

Hlavním cílem nové mise bude výzkum toho, jak elektricky nabité částice (plazma) ze Slunce interagují s ochrannou magnetickou bublinou (magnetosférou), která obklopuje Zemi. Konkrétně se Plasma Observatory zaměří na to, jak plazma získává energii prostřednictvím interakce s magnetickým polem Země, jak tato energie vstupuje do magnetosféry, jak se v ní pohybuje a jak se šíří k ostatním částicím v okolí Země. Předchozí mise, včetně Cluster od ESA, zjistily, že k těmto interakcím dochází v různých prostorových a časových měřítkách – od několika kilometrů po desítky tisíc a od milisekund po minuty. Mise Cluster, tvořená čtyřmi družicemi, však mohla v daný moment zkoumat vždy jen jedno měřítko.

Plasma Observatory bude unikátní tím, že dokáže měřit vlastnosti částic plazmatu s elektromagnetickým polem současně na sedmi družicích. Ty budou rozmístěny ve vzájemných vzdálenostech od desítek po tisíce kilometrů tak, aby vědci dokázali porovnáním dat získat informace o chování plazmatu na různých prostorových škálách současně. „To nám ve spojení s počítačovými simulacemi umožní pochopit, jak v plazmatu dochází k urychlování částic na vysoké energie a jak se přenáší energie mezi velkými a malými škálami,“ vysvětluje Jan Souček.

Inovativní bude nový program i po technické stránce. „Pokrok v miniaturizaci vědeckých přístrojů umožnil zmenšit a zlevnit samotné družice tak, že je možné budovat mnohadružicové konstelace v rámci cenových mantinelů stanovených ESA,“ upozorňuje kosmický fyzik Jan Souček.

Mise Plasma Observatory díky poznání magnetosféry umožní lepší pochopení širšího vesmíru. „Plazma v okolí Země nám poslouží jako přírodní laboratoř pro výzkum jevů, které probíhají i v plazmatu vzdálených hvězd, supernov a dalších astrofyzikálních objektů, kde přímá měření nejsou možná,“ doplňuje Jan Souček.

Kontakt pro média:

Ing. Jan Souček, Ph.D. ředitel Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR e-mail: soucek@ufa.cas.cz telefon: 603 158 814

Zdroje:

• ESA - ESA science missions get green light for new discoveries
• Plasma Observatory
• COSMOS Home - M7 public presentation - Cosmos

Třináctka tragických událostí způsobených počasím: nejvíce obětí si vyžádaly povodně a dopravní katastrofy

Praha 25. května 2026

Jsou moderní katastrofy v Česku horší než ty v minulosti? Unikátní studie vědců z Akademie věd ČR, Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity Karlovy zkoumala 13 největších tragédií souvisejících s počasím v českých zemích od roku 1851 do současnosti. Analýza prokazuje, že navzdory stále častějším extrémům umírá v souvislosti s počasím díky lepším předpovědím a výstražným systémům méně lidí než v nedávné historii. Přesto je však třeba se mít nadále na pozoru především před přívalovými povodněmi. Mezioborový výzkum se soustředil na náhlé události v českých zemích od roku 1851 do současnosti, u nichž počasí přímo či nepřímo způsobilo smrt nejméně 20 osob. „Takových tragédií bylo ve sledované historii celkem 13. Co se týče přírodních katastrof, jednoznačně největší počet obětí způsobily v šesti případech povodně, dvakrát zabíjel silný vítr, jednou blesky,“ vysvětluje jeden z autorů studie, meteorolog Miloslav Müller z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Studii publikoval prestižní časopis Natural Hazards and Earth System Sciences. Hlavní otázka studie směřovala k tomu, zda rostoucí závažnost a častější výskyt meteorologických extrémů vlivem změny klimatu znamená i více obětí. Z výzkumu vyplynulo důležité zjištění: přestože extrémních jevů přibývá, schopnost moderní vědy je předpovídat a včas varovat veřejnost dramaticky snížila počet hromadných neštěstí. Od roku 2000 již nenastala žádná událost, která by hranici 20 obětí dosáhla. Mementem však zůstávají přívalové povodně kvůli jejich prudkému nástupu, který může účinnost výstrah výrazně snížit. Nejvíce obětí způsobily povodně Nejtragičtější přírodní událostí byla přívalová povodeň v západních Čechách v květnu 1872, která měla 244 obětí. Jedná se o největší známou povodeň tohoto typu, řádila nejen na malých tocích, ale také na řece Berounce, jejíž povodí zabírá téměř 9000 km². „Nešlo o klasickou povodeň, při níž se řeka vylévá z břehů několik dní. Šlo o extrémní přívalovou povodeň vyvolanou neuvěřitelně silnou, a přitom rozsáhlou skupinou neustále se obnovujících bouřek. Například v Mladoticích tehdy spadlo 237 mm srážek asi za hodinu a půl – to je množství, které v této oblasti obvykle spadne za celé čtyři měsíce. K rozsahu katastrofy přispělo i protržení mnoha rybníků,“ popisuje meteorolog Miloslav Müller. Upozorňuje přitom, že taková událost by i v současnosti představovala mimořádné riziko, jak ukazuje mj. obdobná povodeň v Porýní v červenci 2021. Následovaly silné deště a povodeň v červenci 1897 s 88 oběťmi, která nejhůře postihla Krkonoše. „Tehdy byly zaznamenány skutečně extrémní denní srážkové úhrny přes 300 mm. Prudké svahy a vysoká nasycenost půdy z předchozích dešťů vyvolaly následné katastrofální povodně na horských řekách,“ vysvětluje Miloslav Müller. Připomněl, že například v Dolním Maršově se pod tlakem přívalové vody zřítil dům, ve kterém zahynulo 17 lidí připravujících se na svatbu. Dalších 8 lidí zabily v usedlostech na svahu Obřího dolu mury, tedy bahenní proudy vyvolané silnými dešti. V živé paměti řady lidí zůstává ničivá povodeň na Moravě a ve Slezsku z července 1997, která si vyžádala 61 obětí. „Tuto katastrofu měla na svědomí takzvaná středomořská cyklona putující po tzv. trase Vb. Bohužel uvízla nad naším územím, takže extrémně vysoké srážkové úhrny trvaly celé čtyři dlouhé dny,“ říká Miloslav Müller s tím, že kvůli velkému tlakovému gradientu západně od středu níže srážky výrazně zesílily v horách, zejména v Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydech. Nejtragičtější situace nastala v Troubkách na řece Bečvě, kde během noci ze 7. na 8. července zahynulo 9 lidí. Mezi další tragické události patří přívalová „noční“ povodeň z května 1889 na Přešticku v západních Čechách, při níž zahynulo 57 lidí. „Bouřky, které způsobily povodeň, se nehýbaly, takže intenzivní srážky padaly několik hodin na stejném území. Tím, že povodně přišly v noci, zastihly řadu lidí ve spánku,“ popisuje katastrofu Miloslav Müller. V nejvíce zasažené obci Jíno, kde divoce proudící voda dosahovala výšky až dvou metrů, tehdy zahynulo 27 lidí, mnoho z nich uvízlo v hroutících se domech nebo byli smeteni povodňovou vlnou. Protože se povodeň stala v noci z 16. na 17. května, tedy po svátku Jana Nepomuckého, byla nazvána Jansko-nepomuckou (Janskou) povodní. Velké neštěstí způsobily bouřky, které se po několik hodin nijak výrazně nepohybovaly, také při přívalových povodních na jihovýchodní Moravě v červnu 1970.  Vyvolaly katastrofu v lignitovém dole Dukla v Šardicích: v zaplaveném dole zahynulo 34 horníků. „Extrémní objem vody vytvořil u dolu velké jezero, které se následně protrhlo a způsobilo, že do důlních chodeb náhle vnikla voda, bahno a písek. Celkem bylo zaplaveno 32 kilometrů chodeb a šachet,“ říká Miloslav Müller a dodává, že tragické povodně měly ještě jednu oběť: v Kyjově se v zatopeném sklepě utopila tříletá dívka. Tragické povodně zasáhly v září 1890 také Vltavu a připravily o život 25 lidí. „Srážky z konce srpna toho roku zvýšily nasycení povodí na dvojnásobek normální úrovně. Třídenní deště na začátku září pak vedly k tzv. stoleté povodni,“ popisuje Miloslav Müller. Dne 3. září 1890, kdy hladina Vltavy v Praze stoupala, pracovali armádní ženisté na pontonu při rozebírání cvičného mostu. Ponton byl naneštěstí stržen pod část kamenného Karlova mostu, kde zahynulo 20 vojáků. Další čtyři lidé utonuli ve Vltavě o den později, když hladina řeky dosáhla svého vrcholu a náhle se zřítila část Karlova mostu. Jeden muž pak utonul v potoce Vrchlice v Kutné Hoře. Zabíjel i silný vítr nebo blesky V červenci 1929 zasáhly Čechy a západní Moravu silné větrné bouře, které způsobily smrt 32 lidí. „Tehdejší bouřky doprovázel ničivý vítr, krupobití a přívalové deště. Vyskytlo se také několik tornád,“ vysvětluje meteorolog Miloslav Müller. Zasažené obce tvořily pás táhnoucí se přes Čechy od jihozápadu k severovýchodu, což jasně indikovalo polohu studené fronty, podél níž se bouřky pohybovaly. Lidé umírali především v důsledku silného větru, ale dvě úmrtí souvisela s údery blesku. Větrná bouře zasáhla celé území Čech a Moravy také v prosinci 1868, kdy zabila 27 lidí. „Tuto událost způsobila hluboká mimotropická cyklona neboli tlaková níže. V tragický den vrcholil příliv teplého vzduchu na české území, o čemž svědčí teplota 14,5 °C naměřená v pražském Klementinu. Událost vyvrcholila přechodem rychle postupující studené fronty od severozápadu. Kvůli mimořádně velkému tlakovému gradientu u nás řádil vítr o síle orkánu a umírali lidé ve více než 20 obcích po celé zemi,“ uvádí Miloslav Müller. Nejneobvyklejší událostí byla zřejmě náhlá bouřka z května 1906, při které zemřelo 20 lidí v důsledku úderu blesku. Celkem 13 lidí jí padlo za oběť, když se před bouřkou ukryli na hřbitově v Koňákově (dnes součásti Českého Těšína) v tamní zvonici, kterou zasáhl blesk. Dalších 7 lidí zahynulo tentýž den na jiných místech při práci na poli nebo v lese i uvnitř budov. Počasí zabíjelo i nepřímo: při dopravních katastrofách Počasí zavinilo také čtyři velké dopravní katastrofy, kvůli zhoršené dohlednosti. Meteorologové Miloslav Müller a Kateřina Skripniková (oba z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR) objasnili podmínky, které k jednotlivým tragickým událostem vedly. Největší železniční neštěstí způsobené počasím v českých zemích se stalo v listopadu 1960 ve Stéblové na Pardubicku. Kvůli velmi husté mlze se tu srazily vlaky a zemřelo 118 lidí. K nehodě došlo proto, že osobní vlak odjel ze stanice Stéblová bez povolení. Průvodčí, který údajně v mlze zahlédl záblesk zeleného světla, dal strojvedoucímu pokyn k odjezdu. Kvůli husté mlze však byla jejich komunikace pouze ústní. Strojvedoucí protijedoucích vlaků se v husté mlze uviděli až na vzdálenost asi 80 metrů, kdy už nebylo možné zastavit. Silná přízemní mlha způsobila také nejhorší českou leteckou katastrofu v pražském Suchdole, při které v říjnu 1975 zahynulo 80 lidí. „Ten den byla zaznamenána výrazná radiační inverze. V pražské Libuši byla teplota vzduchu na stanici pouze 0 °C, zatímco o 600 m výše byla 14 °C. Na základě teploty rosného bodu 4,4 °C naměřené v nadmořské výšce 958 m n. m. odhadujeme tloušťku mlhy na několik set metrů. Vysoká relativní vlhkost vysoko nad tím pak prozrazovala vysokou oblačnost, která zřejmě zpomalila dopolední rozpouštění mlhy,“ popisuje meteorolog Miloslav Müller. Při tragickém letu přepravovalo jugoslávské letadlo McDonnell Douglas DC-9 především české turisty z přímořského letoviska Tivat (nyní Černá Hora) na letiště Praha-Ruzyně. Při sestupu skrz mlhu se piloti dopustili chyby a klesli příliš nízko. Místo přistání tak letadlo narazilo do chatové osady nad řekou Vltavou v Praze-Suchdole. Tragédii u Cerhovic, při níž se v listopadu roku 1868 srazily vlaky a zemřelo 31 lidí, zase způsobilo silné noční sněžení. Několik dní před železničním neštěstím pronikal od severu do západní Evropy studený vzduch, nad který stoupal teplý a vlhký vzduch původem ze Středomoří, čímž docházelo k silnému sněžení. „Ráno v den tragédie zaznamenala stanice Praha-Klementinum rekordních 52,6 mm srážek, což je nejvyšší denní úhrn v zimním půlroce od roku 1804 do současnosti,“ říká meteorolog Miloslav Müller. Právě v tento den brzy ráno odjel z Plzně běžný osobní vlak směřující do Prahy, v němž cestovali maďarští vojáci, kteří se vraceli z italského tažení na dovolenou. Velké sněhové závěje způsobily, že vlak musel zastavit v Újezdě u Cerhovic, kde do něj narazil nákladní vlak, který jel za ním. Další dopravní katastrofu způsobila opět mlha: leteckou nehodu ve Sluneční jámě v Krkonoších v únoru 1945 nepřežilo 24 vojáků. Koncem druhé světové války letělo přetížené německé vojenské letadlo Junkers JU 52 s 8 členy dvou posádek a 20 zraněnými vojáky z obklíčené Vratislavi směrem k letišti Drážďany-Klotzsche v Německu. Vzhledem k poloze válečné fronty na západě letělo letadlo pravděpodobně oklikou přes české území, které bylo stále okupováno německou armádou. „V důsledku kombinace navigační chyby a nízké dohlednosti letadlo narazilo do svahu Sluneční jámy v Krkonoších v nadmořské výšce asi 1360 m n. m.,“ popisuje autor článku Miloslav Müller. Při výzkumu spolupracovali experti a expertky z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, z Masarykovy univerzity v Brně a z Univerzity Karlovy. Kontakt pro média: RNDr. Miloslav Müller, Ph.D. Ústav fyziky atmosféry AV ČR muller@ufa.cas.cz +420 732 736 728 Odkaz na publikaci:

• Brázdil, R., Chromá, K., Müller, M., Lhoták, J., and Skripniková, K. (2026). The deadliest sudden weather-related events in the Czech Lands, 1851-2025 CE. Nat. Hazards Earth Syst. Sci., 26, 1889–1912. https://doi.org/10.5194/nhess-26-1889-2026

Praha, 20. května 2026

Prestižní mezinárodní cenu Young Scientists Award získává mladá česká vědkyně Kateřina Rosická z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, doktorandka MFF UK, a to za inovativní počítačové simulace šíření elektromagnetických vln z bleskových výbojů v ionosféře. Ocenění převezme od mezinárodní unie Union Radio-Scientifique Internationale (URSI) v rámci konference, která se uskuteční v srpnu v polském Krakově. „Získání této ceny mě nesmírně těší a vnímám ho jako obrovskou motivaci do další vědecké práce,“ říká Kateřina Rosická. Oceněná studie, na které Kateřina Rosická spolupracovala s prof. Ondřejem Santolíkem, se věnuje novému využití tzv. full-wave metody pro simulaci průchodu radiových vln ionosférou. „Tato metoda byla původně vyvinuta k odhadu, jaká část energie radiových vysílačů může pronikat skrz ionosféru do okolního kosmického prostoru. V naší práci jsme ji však poprvé aplikovali na širokopásmové záření vznikající při bleskových výbojích a pomocí simulací rekonstruovali radiový signál blesku zaznamenaný družicí na nízké oběžné dráze Země,“ vysvětluje Rosická. Nově představený přístup je unikátní tím, že umožňuje modelovat nejen samotný tvar signálu blesku, ale také jeho intenzitu a její změny v závislosti na frekvenci. „Porovnání výsledků modelu s reálnými měřeními tak může přinést nové poznatky nejen o vlastnostech radiových signálů generovaných blesky, ale i o struktuře ionosféry mezi místem výboje a družicí,“ dodává Kateřina Rosická. Článek byl přijat k publikaci v mezinárodním vědeckém časopise Radio Science Letters. Více o ocenění: URSI Young Scientists Award O konferenci: URSI General Assembly 2026, Krakov

Praha 19. května 2026

V polovině května dokončilo Centrum kosmického výzkumu Polské akademie věd testování integrovaného přístroje DFP-B2 (Dust, Fields and Plasma), vyvinutého pro misi Comet Interceptor Evropské kosmické agentury (ESA). Přístroj už dorazil do španělské centrály společnosti Sener, která zajišťuje integraci sondy. Jedná se o průlomovou fázi ambiciózní kometární mise, jejíž start je naplánován na rok 2029. DFP-B2 je první plně dokončený letový přístroj dodaný v rámci celé mise Comet Interceptor. Podíleli se na něm i kosmičtí fyzikové z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR.

Mise Comet Interceptor se v roce 2029 vydá do libračního bodu L2 soustavy Slunce–Země. „Tady bude v záloze čekat na dosud neznámou, nedotčenou kometu, která poprvé vstoupí do vnitřní oblasti Sluneční soustavy. Takové těleso v sobě uchovává původní materiál z dob formování naší planetární soustavy,“ vysvětluje Ivana Kolmašová, z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, který se na misi významně podílí, a to právě v rámci mezinárodního přístrojového komplexu Dust Field Plasma. Ten studuje prach, magnetická a elektrická pole a plazma v prostředí komety. Integrované přístroje DFP budou umístěny jak na hlavní sondě A, tak na menší sondě B2, což umožní simultánní vícebodová měření in situ. Sledovat se bude hustota plazmatu, teplota, rychlost, energetické rozdělení elektronů, iontů a neutrálních atomů, vlastnosti prachového plazmatu a potenciál sondy.

Tato současná pozorování pomocí přístrojů DFP v různých vzdálenostech od jádra komety poprvé umožní:

• rekonstruovat složitou třírozměrnou strukturu komety,
• popsat procesy probíhající na jejím povrchu,
• analyzovat interakce se slunečním větrem.

Očekává se, že výzkum pomůže odpovědět na základní otázky o původu a vývoji komet a také o podmínkách panujících při formování Sluneční soustavy. Úlohou českých vědců a inženýrů z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR bylo navrhnout, postavit a otestovat desky DAPU (Dust Analyzer & Processing Unit) pro hlavní sondu A i dceřinou sondu B2. „Jednotka DAPU slouží jako centrální komunikační a analytické rozhraní přístroje DFP. Zajišťuje sběr surových dat z detektorů, jejich okamžité digitální zpracování včetně analýzy dopadu prachových částic, a jejich přenos do palubního počítače sondy,“ popisuje česká vědkyně Ivana Kolmašová. Letové kusy desek elektroniky DAPU-B2 a DAPU-A dodal český tým do Centra kosmického výzkumu Polské akademie věd ve Varšavě v průběhu loňského a letošního roku. Tam byly desky DAPU integrovány do funkčních celků přístroje DFP. „Po finálních testech celého subsystému byl přístroj DFP pro sondu B2 předán ESA k integraci na družici,“ dodává Ivana Kolmašová. Vývoj a stavba těchto unikátních přístrojů byly financovány z českého příspěvku do programu ESA PRODEX. O misi: Comet Interceptor patří mezi mise třídy F (F-class) v rámci vědeckého programu ESA Cosmic Vision. Tato kategorie označuje „rychlé“ (Fast) mise, které realizují zkušené týmy s využitím přístrojů dříve prověřených v jiných misích. Mise má unikátní vědecký cíl: studovat netknutou dlouhoperiodickou kometu pocházející z Oortova oblaku nebo mezihvězdný objekt, který vstupuje do Sluneční soustavy poprvé. Půjde o první misi ESA v historii navrženou k zachycení a analýze dosud neznámého vesmírného tělesa. Podobně jako u jiných velkých misí v rámci ESA je přístroj DFP výsledkem úzké spolupráce mnoha výzkumných týmů, inženýrů a vědeckých ústavů z celé Evropy. Vědeckou vedoucí přístroje DFP a celého konsorcia je prof. Hanna Rothkaehl z Centra kosmického výzkumu Polské akademie věd. Toto centrum hraje v projektu klíčovou vědeckou, organizační i technologickou roli. Přístroj DFP na sondě B2 se skládá z několika klíčových subsystémů:

• DISC – senzor prachového plazmatu (vedoucí instituce: INAF-IAPS, Itálie; vedoucí vědec: Vincenzo Della Corte),
• FGM-B2 – fluxgate magnetometr (vedoucí instituce: Imperial College London, TU Braunschweig, IWF Graz; vedoucí vědkyně: Marina Galand),
• DAPU – jednotka pro zpracování dat (Ústav fyziky atmosféry, Česká republika; vedoucí vědkyně: Ivana Kolmašová),
• PSU – napájecí jednotka DC-DC (vedoucí instituce: CBK PAN),
• CEBOX – elektronický box (vedoucí instituce: CBK PAN).

Start mise Comet Interceptor je spolu s dalším komerčním nákladem plánován na přelom let 2028 a 2029 pomocí rakety Ariane 6. Po dosažení Lagrangeova bodu L2 bude sonda čekat na výběr vhodného kometárního cíle. Vědci vkládají velké naděje zejména do možnosti studia objektu pocházejícího mimo Sluneční soustavu. Zdroj: Space Research Centre of the Polish Academy of Sciences (CBK PAN)

30. dubna 2026

Naše kolegyně Kateřina Podolská z oddělení ionosféry a aeronomie napsala popularizační článek o polární záři do nového čísla časopisu Geografické rozhledy:

Jak sluneční aktivita ovlivňuje magnetické pole naší planety? Jak vznikají geomagnetické bouře? Proč lze polární záři výjimečně pozorovat i v Česku? A jak tyto jevy souvisejí s fungováním moderní technologické společnosti?

To a mnohem více se dozvíte z článku "Polární záře: Odraz sluneční aktivity na obloze" od Kateřiny Podolské.

Odkaz na čtvrté číslo 35. ročníku Geografických rozhledů na téma Slunce najdete zde:

https://www.geograficke-rozhledy.cz/archiv/181

Zpráva ECMWF a WMO zdůrazňuje dopady změny klimatu na lidi a biologickou rozmanitost na kontinentu, který se otepluje nejrychleji. Rychlé oteplování v Evropě snižuje sněhovou a ledovou pokrývku, zatímco nebezpečně vysoké teploty vzduchu, sucho, vlny veder a rekordní teploty oceánů postihují regiony od Arktidy po Středozemní moře. Evropa, stejně jako mnoho jiných regionů světa, je vystavena rostoucím negativním důsledkům – od rekordních vln veder na souši i na moři přes ničivé lesní požáry až po pokračující úbytek biologické rozmanitosti – s důsledky pro společnosti a ekosystémy v celé Evropě.

Závěry jsou dnes zveřejněny v rámci zprávy o stavu klimatu v Evropě (ESOTC) 2025, kterou vypracovalo Evropské středisko pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), které realizuje službu Copernicus pro změnu klimatu, a Světová meteorologická organizace (WMO). Zpráva shrnuje práci přibližně 100 vědeckých přispěvatelů a poskytuje komplexní přehled klíčových změn klimatických ukazatelů pro kontinent, který se otepluje nejrychleji na světě, včetně chladných prostředí, mořských ekosystémů, řek a jezer, rizika lesních požárů a dalších jevů.  K dispozici je široká škála grafů a vizuálních materiálů, které zdůrazňují klíčová zjištění vyplývající z těchto údajů.

Hlavní zjištění zprávy:

• V roce 2025 zaznamenalo nejméně 95 % Evropy nadprůměrné roční teploty.
• Subarktickou Fennoskandinávii zasáhla rekordní třítýdenní vlna veder, přičemž teploty v blízkosti a v rámci polárního kruhu přesáhly 30 °C.
• Ledovce ve všech evropských regionech zaznamenaly čistou ztrátu hmoty, přičemž Island zaznamenal druhou největší ztrátu ledovců v historii; sněhová pokrývka byla o 31 % nižší než průměr; grónský ledový příkrov ztratil 139 gigatun (139 miliard tun) ledu.
• Roční teplota povrchu moře v evropském regionu byla nejvyšší v historii a 86 % regionu zaznamenalo alespoň „silné“ mořské vlny veder.
• Lesní požáry zničily přibližně 1 034 550 hektarů, což je největší plocha v historii měření.
• Průtoky řek byly v celé Evropě po dobu 11 měsíců v roce podprůměrné, přičemž 70 % řek zaznamenalo podprůměrné roční průtoky.
• Bouře a povodně postihly tisíce lidí po celé Evropě, i když extrémní srážky a povodně nebyly tak rozšířené jako v posledních letech.
• Obnovitelné zdroje energie pokryly v roce 2025 téměř polovinu (46,4 %) evropské spotřeby elektřiny, přičemž solární energie dosáhla nového rekordu s podílem 12,5 %.
• Biologická rozmanitost je nezbytná pro udržitelnou budoucnost, ale změna klimatu je hlavní příčinou jejího zhoršování. Změna klimatu a biologická rozmanitost jsou v rámci evropské politiky a rámců úzce propojeny.

Odkazy na zprávu:

• https://climate.copernicus.eu/esotc/2025
• Summary - https://climate.copernicus.eu/sites/default/files/2026-04/ESOTC-2025-summary.pdf
• Celá zpráva - https://climate.copernicus.eu/sites/default/files/custom-uploads/ESOTC-2025/ESOTC-2025-report.pdf
• Mapa klíčových událostí roku 2025 - https://climate.copernicus.eu/esotc/2025/key-events

Praha, 14. dubna 2026

Vědci z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR publikovali v časopise Journal of Geophysical Research: Atmospheres první podrobnou studii o kompaktních vnitrooblakových výbojích detekovaných nad evropským kontinentem. Extrémně rychlé a intenzivní elektromagnetické impulzy emitované těmito vntrooblakovými procesy v horních partiích bouřkových oblaků byly dosud doménou výzkumů v Americe a Asii; evropské bouře v tomto ohledu představovaly pro vědu velkou neznámou. Kompaktní vnitrooblakové výboje jsou specifickým typem výbojů v bouřkových oblacích. Jsou kratší, než běžné bleskové výboje (mají délku menší než 2 km a trvají pouze několik desítek mikrosekund). Přestože jsou prostorově malé, představují nejsilnější přírodní zdroje rádiového záření v pásmech vysokých (HF) a velmi vysokých frekvencí (VHF). „Vyzařují přibližně desetkrát silněji než běžné bleskové výboje mezi oblakem a zemí,“ říká hlavní autorka studie Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR. Vědecký tým pod jejím vedením analyzoval data z roku 2022 zaznamenaná pomocí širokopásmových magnetických senzorů SLAVIA na dvou stanicích v jihovýchodní Francii (v Provence a na Korsice). Celkem vědci zachytili a detailně prozkoumali pětatřicet pozitivních výbojů s průměrným špičkovým proudem 43 kA. „Výzkum potvrdil, že čím vyšší je špičkový proud výboje, tím užší a ostřejší je výsledný elektromagnetický puls. Přibližně každý čtvrtý studovaný výboj se vyskytl zcela izolovaně, aniž by inicioval následný běžný blesk. A většina těchto jevů se odehrála na okraji konvektivních jader bouří, v blízkosti nejchladnějších oblastí vrcholků oblaků (s teplotou pod −50 °C),“ vysvětlila Ivana Kolmašová. Proč byly neobvyklé výboje v bouřkových oblacích v Evropě dosud přehlíženy? I na to přináší studie českých vědců odpověď. Extrémní bouřky, které se vyznačují výrazným vertikální vývojem oblaků přestřelujících hranici troposféry, jsou v mírných zeměpisných šířkách Evropy méně časté než v tropických oblastech, vysvětlují autoři. Potvrzení výskytu kompaktních vnitrooblakových výbojů v Evropě a analýza jejich meteorologického kontextu umožňuje vědcům lépe porozumět vnitřní nábojové struktuře bouřkových oblaků. Data z francouzské bleskové detekční sítě METEORAGE a družicové snímky ukázaly, že tyto výboje vznikají v oblastech s ledovými krystaly, které jsou unášeny z aktivních konvektivních center bouře. Výzkum tak přispívá k lepšímu pochopení mechanismů, které vedou ke vzniku blesků. Odkaz na publikaci:

• Kolmašová, I., et al. (2026). Properties of positive narrow bipolar events observed in South-Eastern France. Journal of Geophysical Research: Atmospheres. [DOI: 10.1029/2025JD045415]

Kde se na Zemi nejvíc blýská? Budeme z nich umět využívat energii? A vyskytují se blesky i na jiných planetách?Ptáme se Ivany Kolmašové z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR. Věděli jste, že existuje víc typů blesků a směřují nejen dolů, ale “tančí” i nad oblaky? Těmto nadoblačným jevům se poeticky říká skřítci, elfové a duchové. Dozvíte se také, co vědkyně vyčetla z dat sondy Juno, která krouží kolem Jupiteru, nebo co ji po úspěšné inženýrské praxi přivedlo ke studiu fyziky a jaké bylo absolvovat doktorské studium těsně před padesátkou. Moderace: Jitka Kostelníková / Záznam a střih videa: Magdalena Krylová / Scénografie: Zuzana Přidalová a Martin Tichovský / Animace: Marie Šprincl / Zvuková postprodukce: Vojtěch Zavadil / Fotografie: Jana Plavec / Epizoda vznikla s podporou ⁠Strategie AV21⁠.

https://youtu.be/7NHbUfN9b3I

Kolik máme času na předpověď počasí? – Petr Zacharov NOC VĚDCŮ 2021</stro Každý by chtěl vědět, jestli bude hezky, až pojede na dovolenou. Mohou meteorologové vydat předpověď počasí na několik týdnů dopředu? Čas hraje velkou roli v předpovědi počasí, protože na předpověď přechodu studené fronty je času dost, ale na předpověď cesty tornáda není čas žádný... O tom, jak důležitý je čas při předpovědi počasí, mluví RNDr. Petr Zacharov, Ph.D., z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR.

https://www.youtube.com/watch?v=Bh2xPB_OXIw

https://www.youtube.com/watch?v=CYbxcmsvth0

https://www.youtube.com/watch?v=txgk57DNQm0

https://www.youtube.com/watch?v=KGu9O3lmwGY

https://www.youtube.com/watch?v=oLi3Iy4HysE přednáší Jarda Chum