22.4. 2026
Přijďte s námi oslavit Den Země. 22. duben je celosvětovým svátkem, jehož cílem je podpořit ochranu životního prostředí. K této události se tradičně s radostí připojujeme i my v areálu Akademie věd na Spořilově. Akci pro vás připravuje Geofyzikální ústav AV ČR, Ústav fyziky atmosféry AV ČR a Astronomický ústav AV ČR.
Akce je zdarma.
Kde: 141 00 Praha 4 – Spořilov, Boční II 1401
Kdy: 22. dubna 2026
9:00 – 12:00 akce pro školy (kapacita je již naplněna)
18:00 – 20:00 akce pro širokou veřejnost
Přednášky v sále Geofyzikálního ústavu AV ČR:
- 18:00 Pavel Suchan, Astronomický ústav AV ČR: Problém: jak před člověkem ochránit noc? Aktuálně po petici ke změně veřejného osvětlení v Praze. Aneb svítíme moc a ještě špatně.
- 18:40 Jana Doubravová, Geofyzikální ústav AV ČR: Zemětřesení v západních Čechách, 40. výročí největších otřesů na Chebsku.
- 19:20 Petr Zacharov, Ústav fyziky atmosféry AV ČR: Kde leží duha? Pátrání až detektivní po skutečné poloze duhy.
8. dubna 2026
The Voyager spacecraft and source locations of lightning on Saturn. Credit: NASA/JPL-Caltech
- Imai, M., Fischer, G., Taubenschuss, U., Kolmašová, I., Santolík, O., & Píša, D. (2026). Polarization measurements and source locations of Saturn electrostatic discharges during the Voyager era. Journal of Geophysical Research: Planets, 131, e2025JE009079. https://doi.org/10.1029/2025JE009079
31. března 2026
Epidemie akutních respiračních infekcí (zejména sezónní chřipky) představují v zimním období významné zdravotní riziko. Dvě letošní studie vědců z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR přispěly k lepšímu pochopení toho, jak počasí ovlivňovalo aktivitu chřipky a úmrtnost v České republice během posledních čtyř desetiletí.
Vědkyně Hana Hanzlíková s kolegy ve studii Links between influenza epidemics, weather characteristics and all-cause mortality in the Czech Republic, 1982–2020 publikované v časopise BMC Public Health prokázali významné souvislosti mezi počasím – zejména teplotou – a závažností chřipkových epidemií z hlediska jejich průběhu a dopadu na úmrtnost. „Epidemie spojené s vysokou úmrtností se obvykle vyskytovaly po relativně chladnějších zimních obdobích (s podprůměrnými teplotami) a byly převážně spojeny s dominancí viru typu A/H3N2. Naopak epidemie s menším dopadem na úmrtnost se častěji objevovaly během relativně teplejších zimních sezón (s průměrnými nebo nadprůměrnými teplotami) a často souvisely s dominantním virem A/H1N1,“ vysvětlila Hana Hanzlíková
Analýza vědkyně Ekateriny Borisové a kolegů The mediating role of acute respiratory infections in temperature-mortality associations in the Czech Republic, 1982–2019 publikovaná v časopise International Journal of Biometeorology přinesla další poznatky o tom, jak respirační infekce ovlivňují vztah mezi chladným počasím a úmrtností. Výsledky ukázaly, že nízké teploty zvyšují riziko úmrtí v zimě jednak kvůli přímému vlivu na lidský organismus a zároveň podporou šíření akutních respiračních infekcí, které následně přispívají k vyšší úmrtnosti. „Analýza naznačuje, že přibližně 12 % úmrtí souvisejících s nízkými teplotami v období 1982–2019 lze připsat nepřímému vlivu respiračních infekcí,“ popsala Ekaterina Borisová
Souhrnně tyto poznatky ukazují, že zvýšená úmrtnost v zimním období je výsledkem kombinace přímých účinků teploty a nepřímých vlivů zprostředkovaných infekčními onemocněními. Zároveň ukazují, že závažnost chřipkových epidemií závisí nejen na meteorologických podmínkách, ale také na cirkulujícím typu viru. Toto lepší porozumění je důležité pro návrh účinnějších opatření v oblasti ochrany veřejného zdraví v zimě.
Odkaz na studie:
- Hana Hanzlíková, Plavcová, E., Kyselý, J., Kynčl, J., Malý, M., Urban, A., 2026: Links between influenza epidemics weather characteristics and all-cause mortality in the Czech Republic, 1982–2020, BMC Public Health, 26 (1), 189, doi.org/10.1186/s12889-025-25861-9
- Ekaterina Borisova, Ballester, J., Hanzlíková, H., Plavcová, E., Kyselý, J., Kynčl, J., Urban, A., 2026: The mediating role of acute respiratory infections in temperature-mortality associations in the Czech Republic, 1982–2019, International Journal of Biometeorology, 70, 84.
26. března 2026
Obrázek názorně ukazuje "emerging" off-season heat waves (červené kolečka) mimo obvyklou sezonu.
Je snazší předpovědět krupobití, tornáda, nebo bleskové povodně?
Pokud vás zajímá, jak náročné jsou předpovědi extrémních projevů počasí, které v posledních letech stále častěji zasahují i Evropu, přijďte na přednášku předního odborníka na nebezpečné bouřkové jevy!
Hostem Ústavu fyziky atmosféry AV ČR bude Dr. Tomáš Púčik z prestižní laboratoře ESSL (European Severe Storms Laboratory). Spolu s ním se podíváme pod pokličku meteorologických modelů.
Sonda Juno (NASA) přelétala v srpnu 2022 nad atmosférou Jupiteru od severu k jihu (žlutá dráha) a detekovala shluk rádiových pulzů pocházejících z blesků (tyrkysové kroužky). Mapa v pozadí z Hubbleova vesmírného dalekohledu identifikovala zdroj blesků jako izolovanou „skrytou superbouři“ (stealth superstorm). Vložený výřez ukazuje dřívější mračno (tzv. plume) skryté superbouře zachycené kamerou JunoCam. Zdroj: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Björn Jónsson (JunoCam); AGU Advances (2026). DOI: 10.1029/2025av002083; HST a Juno MWR.
Bleskovou aktivitou během tzv. „skrytých bouří“ (stealth superstorms, neviditelných v optické oblasti spektra) na Jupiteru se zabývá nová studie publikovaná v prestižním časopise AGU Advances. Práce, na níž se významně podíleli i vědci z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, využívá data z mikrovlnného radiometru (MWR) na palubě sondy Juno a přináší historicky první měření distribuce výkonu rádiových pulzů tamních blesků.
Dosavadní poznatky o blescích na Jupiteru vycházely především z optického snímkování noční strany planety (např. mise Galileo). „Častým závěrem těchto pozorování bylo, že optická energie blesků v atmosféře planety Jupiter odpovídá nejenergetičtějším pozemským výbojům, známým jako superblesky. Tato metoda však pravděpodobně zachycovala pouze horní hranici energetického spektra a opomíjela běžnou bleskovou aktivitu,“ říká Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR.
Nové měření umožnil unikátní meteorologický stav v severním rovníkovém pásu Jupiteru v letech 2021–2022. Tato oblast tehdy přešla z neobvykle klidného stadia do tzv. „skrytých superbouří“, tedy do fáze s izolovanými konvektivními bouřemi viditelnými jen v radiové oblasti spektra. Rádiové vlny jsou totiž další z forem elektromagnetického záření, které blesky produkují, a které jsou pro vědce mimořádně cenné. Umožňují totiž studovat bouře i ve chvíli, kdy mračna nebo jiné složky atmosféry blokují viditelné světlo.
Právě izolovaná povaha těchto bouří umožnila vědcům výrazně zpřesnit odhad výkonu zdrojových blesků. Analýza ukázala, že průměrná četnost pulzů v těchto bouřích dosahuje 3 pulzy za sekundu, což je výrazně více, než uváděla dřívější optická měření. Navíc přístroj MWR pravděpodobně detekoval typickou bleskovou aktivitu, nikoliv pouze vzácné energetické extrémy.
Studie uvádí, že rádiový výkon blesků ve „skrytých superbouřích“ může být srovnatelný s pozemskými blesky. „Měření je bohužel zatíženo značnou nejistotou, neboť se do jednoho záznamu přístroje MWR (0.1 s) muže akumulovat energie několik bleskových výbojů a ani porovnání s energiemi blesků naměřených na oběžné dráze okolo Země nepřináší úplně jasné závěry. Nicméně momentálně analyzujeme energii hvizdů – záznamů signálů od blesků přístrojem Waves na sondě Juno s výrazně lepším časovým rozlišením a doufám, že brzy zpřesníme závěry získané na základě měření mikrovlnným přístrojem,“ vysvětluje česká vědkyně Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR.
Časopis AGU Advances publikuje pouze studie s mimořádným dopadem. Práce českých vědců pomáhá nejen pochopit fungování atmosféry Jupiteru, ale zpětně nám dává lepší vhled do fyziky blesků obecně. Pochopení těchto procesů je klíčové i pro budoucí vesmírné mise, jako je například evropská sonda JUICE, která k Jupiteru aktuálně míří.
Odkaz na studii:
- Wong et al. (2026). Radio Pulse Power Distribution of Lightning in Jupiter's 2021–2022 Stealth Superstorms. AGU Advances. Wiley Online Library. https://doi.org/10.1029/2025AV002083
Sonda Juno (NASA) přelétala v srpnu 2022 nad atmosférou Jupiteru od severu k jihu (žlutá dráha) a detekovala shluk rádiových pulzů pocházejících z blesků (tyrkysové kroužky). Mapa v pozadí z Hubbleova vesmírného dalekohledu identifikovala zdroj blesků jako izolovanou „skrytou superbouři“ (stealth superstorm). Vložený výřez ukazuje dřívější mračno (tzv. plume) skryté superbouře zachycené kamerou JunoCam. Zdroj: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Björn Jónsson (JunoCam); AGU Advances (2026). DOI: 10.1029/2025av002083; HST a Juno MWR.
Bleskovou aktivitou během tzv. „skrytých bouří“ (stealth superstorms, neviditelných v optické oblasti spektra) na Jupiteru se zabývá nová studie publikovaná v prestižním časopise AGU Advances. Práce, na níž se významně podíleli i vědci z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, využívá data z mikrovlnného radiometru (MWR) na palubě sondy Juno a přináší historicky první měření distribuce výkonu rádiových pulzů tamních blesků.
Dosavadní poznatky o blescích na Jupiteru vycházely především z optického snímkování noční strany planety (např. mise Galileo). „Častým závěrem těchto pozorování bylo, že optická energie blesků v atmosféře planety Jupiter odpovídá nejenergetičtějším pozemským výbojům, známým jako superblesky. Tato metoda však pravděpodobně zachycovala pouze horní hranici energetického spektra a opomíjela běžnou bleskovou aktivitu,“ říká Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR.
Nové měření umožnil unikátní meteorologický stav v severním rovníkovém pásu Jupiteru v letech 2021–2022. Tato oblast tehdy přešla z neobvykle klidného stadia do tzv. „skrytých superbouří“, tedy do fáze s izolovanými konvektivními bouřemi viditelnými jen v radiové oblasti spektra. Rádiové vlny jsou totiž další z forem elektromagnetického záření, které blesky produkují, a které jsou pro vědce mimořádně cenné. Umožňují totiž studovat bouře i ve chvíli, kdy mračna nebo jiné složky atmosféry blokují viditelné světlo.
Právě izolovaná povaha těchto bouří umožnila vědcům výrazně zpřesnit odhad výkonu zdrojových blesků. Analýza ukázala, že průměrná četnost pulzů v těchto bouřích dosahuje 3 pulzy za sekundu, což je výrazně více, než uváděla dřívější optická měření. Navíc přístroj MWR pravděpodobně detekoval typickou bleskovou aktivitu, nikoliv pouze vzácné energetické extrémy.
Studie uvádí, že rádiový výkon blesků ve „skrytých superbouřích“ může být srovnatelný s pozemskými blesky. „Měření je bohužel zatíženo značnou nejistotou, neboť se do jednoho záznamu přístroje MWR (0.1 s) muže akumulovat energie několik bleskových výbojů a ani porovnání s energiemi blesků naměřených na oběžné dráze okolo Země nepřináší úplně jasné závěry. Nicméně momentálně analyzujeme energii hvizdů – záznamů signálů od blesků přístrojem Waves na sondě Juno s výrazně lepším časovým rozlišením a doufám, že brzy zpřesníme závěry získané na základě měření mikrovlnným přístrojem,“ vysvětluje česká vědkyně Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR.
Časopis AGU Advances publikuje pouze studie s mimořádným dopadem. Práce českých vědců pomáhá nejen pochopit fungování atmosféry Jupiteru, ale zpětně nám dává lepší vhled do fyziky blesků obecně. Pochopení těchto procesů je klíčové i pro budoucí vesmírné mise, jako je například evropská sonda JUICE, která k Jupiteru aktuálně míří.
Odkaz na studii:
- Wong et al. (2026). Radio Pulse Power Distribution of Lightning in Jupiter's 2021–2022 Stealth Superstorms. AGU Advances. Wiley Online Library. https://doi.org/10.1029/2025AV002083
Pohled na přední část družice MTG-I1 a její přístrojové vybavení. Zdroj: © EUMETSAT 2025, © ESA 2025
Evropa získává poprvé v historii možnost nepřetržitě monitorovat aktivitu blesků z oběžné dráhy. Vděčí za to systému družic Meteosat třetí generace. První vědecké ověření kvality sledování blesků z vesmíru provedli naši meteorologové z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, kteří potvrdili vysokou přesnost nového klíčového přístroje Lightning Imager. Tento technologický nástroj, jenž dosud využívaly pouze americké a čínské družicové systémy, zásadně ovlivní bezpečnost letecké dopravy i přesnost krátkodobých předpovědí nebezpečných bouří v Evropě.
Dosavadní sledování blesků nad Evropou, Afrikou a Atlantským oceánem bylo závislé primárně na pozemních měřicích stanicích. Ty jsou sice velmi přesné, ale jejich dosah je omezen hustotou instalovaných senzorů, což vytváří „slepá místa" zejména nad oceány a v odlehlých oblastech. Třetí generace družice Meteosat vyvinutá organizací EUMETSAT, která v Evropě provozuje systém meteorologických družic, a Evropskou kosmickou agenturou (ESA) tento deficit zaplňuje a přináší globální pohled s nevídaným detailem.
Přístroj Lightning Imager (LI), klíčový prvek systému, tvoří čtyři kamery snímající atmosféru s frekvencí 1000 snímků za sekundu. Umožňuje detekovat krátké optické pulzy bleskových výbojů na horní hranici oblačnosti jak mezi oblaky a zemí, tak i mezi oblaky navzájem.
„Jedná se o technicky velmi pokročilý přístroj, pro jeho využití v operativní meteorologii ale bylo nezbytné ověřit, nakolik se data z výšky 36 000 kilometrů shodují s realitou na zemi," vysvětluje Vojtěch Bližňák z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR. „Naše analýza prokázala velký potenciál přístroje pro monitoring bleskové aktivity – s pozemními sítěmi vykazoval dobrou shodu jak v prostoru, tak v čase. Významným přínosem je zejména stanovení vztahu mezi intenzitou světla zachyceného družicí a špičkovým proudem blesku, tedy jeho maximální hodnotou. To nám poprvé umožňuje přesně sledovat bleskovou aktivitu bouří i v oblastech, kde zcela chybí pozemní měření," říká vědec.
Konvektivní bouře zachycené družicí MTG dne 23. 6. 2025 v 15:30 UTC. Barevná žlutočervená vrstva ukazuje oblasti s aktivitou blesků – čím je barva červenější, tím více blesků bylo zaznamenáno. Podklad tvoří přirozeně barevný družicový snímek oblačnosti. Zdroj: © EUMETSAT 2025, vizualizace: EUMETView
Studie vědců z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd se zaměřila na detailní srovnání dat z družice Meteosat třetí generace s přesnou pozemní sítí Earth Networks Total Lightning Network (ENTLN). Výzkum prokázal, že přístroj Lightning Imager vykazuje ve srovnání s pozemním měřením vyšší citlivost detekce v nočních hodinách. „V ojedinělých případech mohou být do těchto záznamů zahrnuty i optické jevy nesouvisející s bleskovou aktivitou, například průlety jasných meteorů (bolidů) nebo intenzivní osvětlení velkých městských aglomerací. Během dne je detekce naopak obtížnější kvůli vyššímu světelnému pozadí způsobenému odraženým slunečním zářením od oblaků, takže část slabších výbojů nemusí být zachycena," popisuje autor studie Vojtěch Bližňák.
Právě tyto zkušenosti jsou klíčové pro další vylepšování softwaru, který bude data z družice zpracovávat. „Cílem je, aby byl systém v budoucnu ještě efektivnější při automatickém rozpoznávání a filtrování falešných signálů, a meteorologům tak poskytoval co nejspolehlivější data o bouřkové aktivitě," říká Vojtěch Bližňák z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.
Nová generace družic Meteosat je podle českých vědců důležitým nástrojem v základním i aplikovaném výzkumu. Data o aktivitě blesků v reálném čase jsou nezbytná především pro tzv. nowcasting – tedy velmi krátkodobou předpověď extrémních projevů počasí, jako jsou krupobití nebo přívalové srážky.
Kontakt: RNDr. Vojtěch Bližňák, Ph.D. Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR bliznak@ufa.cas.cz +420 272 016 051
Odkaz na studii:
- V. Bližňák and Z. Sokol (2026). First validation of the Lightning Imager aboard Meteosat Third Generation with Earth Networks Total Lightning Network. International Journal of Applied Earth Observation and Geoinformation, 147, 104273. https://doi.org/10.1016/j.jag.2026.105205
16. března 2026
Věděli jste, že na vrcholu Milešovky, kterou zřizuje Ústav fyziky atmosféry AV ČR se počasí měří už neuvěřitelných 120 let? Prakticky bez přestávky! Tato královna Českého středohoří není jen oblíbeným cílem výletníků, ale především unikátní vědeckou laboratoří.
Naši meteorologové tu zkoumají tvorbu oblaků a srážek, k čemuž je stanice svou polohou mimořádně vhodná.
Zajímá vás více? Přečtěte si zbrusu novou brožurku, která vyšla v edici Věda kolem nás Akademie věd ČR. Její autoři, naši kolegové Miloslav Müller, Petr Zacharov, Vojtěch Bližňák a Petr Pešice vás provedou historií i moderní vědou na vrcholu hory.
Odkaz na stažení brožurky najdete zde: odkaz
27. února 2026
Sonda MAVEN, planetární sonda navržena k výzkumu atmosféry Marsu.
Čeští vědci ukázali, že v atmosféře Marsu dochází k elektrickým výbojům podobným bleskům. Čtyřčlennému výzkumnému týmu z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR se to podařilo na základě měření americké sondy MAVEN. Ta od roku 2014 obíhá kolem planety Mars a poskytuje otevřená data pro vědeckou komunitu.
Planeta Mars nemá na rozdíl od Země globální magnetické pole, ale pouze pole lokální vytvářená zmagnetizovaným materiálem v kůře planety. Její atmosféra je řídká a blesky na ní nevznikají ve vodních oblacích, ale v prachových bouřích a prachových rarášcích. Aby sonda mohla signál od blesku zachytit, muselo se sejít několik podmínek: výboj vznikl v místě se silným a téměř vertikálním magnetickým polem, vytvořená elektromagnetická vlna prošla ionosférou bez úplného utlumení, sonda byla v daný čas ve správné výšce a poloze a přístroj právě pracoval v režimu, který umožňoval potřebná měření.
Během výboje vzniká velmi krátký silný proud, který vytváří měnící se magnetické a elektrické pole, a tím i elektromagnetickou vlnu šířící se do všech směrů. Její část proniká až do ionosféry, kde se vlna zpomalí a různé frekvence putují různou rychlostí. Sonda na oběžné dráze Marsu tak nezachytí celý signál najednou, jako první ji dostihnou vyšší frekvence, protože se šíří vyšší rychlostí. Pokud bychom takový zachycený signál převedli na zvuk, slyšeli bychom nejprve vyšší tóny postupně následované nižšími.
„Procházel jsem data od počátku mise a po automatickém odfiltrování záznamů změřených sondou mimo oblasti silných magnetických polí či na příliš vysokých výškách jsem v tisících možných záznamů našel pouze jediný elektromagnetický signál blesku, takzvaný hvizd," komentuje svůj objev z prosince 2024 František Němec z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (MFF UK).
Výzkumníci pak začali pracovat na pečlivém ověřování, zda skutečně jde o projev výboje v atmosféře planety. „Na základě předchozích výpočtů, laboratorních pokusů i pozorování blesků v prachových vlečkách pozemských vulkánů jsme elektrické výboje v atmosféře Marsu sice všichni očekávali, ale až do té chvíle je nikdo nezaznamenal," doplňuje Ondřej Santolík z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR (ÚFA AV ČR) a MFF UK.
Umělecké ztvárnění elektrického výboje na Marsu – ilustrační snímek (zdroj: Milan Machatý, MFF UK a ÚFA AV ČR).
Výrazně silnější výboj
Sonda MAVEN zkoumala atmosféru Marsu a její interakce se Sluncem od roku 2014 až do ztráty spojení v roce 2025. Jeden z přístrojů měřil elektromagnetické vlny, ale s ohledem na množství dat, které bylo možné přenést na Zemi, mohl měřit jen ve vybraných časech a zaznamenal každou vteřinu pouze tisíc hodnot. V období okolo 21. června 2015, kdy sonda zachytila signál z bleskového výboje, nebyla na Marsu zaznamenána žádná rozsáhlá prachová bouře, ale vědci nevylučují, že šlo o lokální jev.
Pro potvrzení teorie o vzniku detekovaného signálu provedla doktorandka Kateřina Rosická detailní simulace průchodu vlny ionosférou planety. Vycházela z metod používaných pro Zemi, které upravila na předpokládané složení ionosféry Marsu. Výpočty potvrdily pozorované zpoždění nižších frekvencí a rovněž pozorovaný výrazný útlum vyšších frekvencí.
Aby tento hvizd mohla sonda na oběžné dráze zachytit, musel být zdrojový blesk výrazně silnější než občasné drobné výboje změřené v letech 2021–2024 vozítkem Perseverance přímo na povrchu Marsu. První zprávu o jejich akustických a elektrických projevech podal mezinárodní tým autorů krátce předtím, než čeští výzkumníci zveřejnili svůj objev detekce blesku z oběžné dráhy okolo Marsu.
Nová dvojice sond
Týmy z Matematicko-fyzikální fakulty UK a oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR jsou dlouhodobě aktivní v nejrůznějších kosmických projektech. Podílejí se například na návrhu přístrojů pro dvojici sond mise M-MATISSE, která, bude-li vybrána, by měla odstartovat v roce 2037, obíhat planetu Mars minimálně po dobu dvou let a zkoumat její atmosféru, ionosféru a magnetosféru. „Pro hledání stop bleskových výbojů bude lépe vybavena než její předchůdkyně MAVEN," poznamenává spoluautorka studie a členka Vědecké studijní skupiny Evropské kosmické agentury pro misi M-MATISSE Ivana Kolmašová z ÚFA AV ČR a MFF UK.
Hvizd – tento jev lidé poprvé uslyšeli počátkem 20. století na telefonních linkách. Později se ukázalo, že jeho výskyt je spojen s blesky na opačné polokouli. Mechanismus vzniku hvizdů a vysvětlení, proč nižší frekvence dorazí později, však popsal L. R. O. Storey až v roce 1953.
- Němec, F., Rosická, K., Kolmašová, I. and Santolík, O., 2026: Lightning-generated waves detected at Mars. Sci. Adv., 12, doi.org/10.1126/sciadv.aeb4898.
- Zvuk zachyceného hvizdu po úpravě frekvence a délky trvání (zdroj: Univerzita Karlova, Akademie věd ČR)
Oblačný profiler Milešovka
Silniční předpověď pro Prahu
1280
publikací (od 2010)
197
projektů (since 2010)
118
zaměstnanců
60
let existence